Trhy práce v regionech v roce 2011

Trhy práce v jednotlivých regionech mají svůj specifický vývoj a požadavky na pracovníky, i ony jsou však ovlivněny globálními trendy. Porovnání budoucích změn v ekonomice a potenciálu regionů v oblasti lidských zdrojů je základem pro úspěšnou strategii rozvoje kraje.

Zdroj: [6]

Největší nezaměstnanost je trvale v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji. V roce 2009 začala v důsledku hospodářské krize nezaměstnanost ve všech regionech stoupat, nejvíce byly zasaženy regiony s vyšším podílem průmyslu, růst nezaměstnanosti pokračoval i v roce 2010. V roce 2011 už ve většině krajů došlo k poklesu nezaměstnanosti, přičemž největší procentuální pokles byl zaznamenán v Karlovarském (z 10,8% v roce 2010 na 8,3 % v roce 2011) a Olomouckém kraji (z 9,5 na 7,5 %). K nárůstu nezaměstnanosti naopak došlo v sledovaném období jen v Praze (rozdíl 1,1 %) a Středočeském kraji (rozdíl 0,6 %). Praha si i tak zachovala prvenství jako kraj s nejnižší mírou nezaměstnanosti. Celkově se tedy rozdíly v míře nezaměstnanosti mezi kraji zmenšili.

Za dlouhodobě nezaměstnané jsou považováni lidé, kteří jsou nezaměstnaní déle než 1 rok. Dlouhodobá nezaměstnanost je v ČR obecně problémem. Protože ale v důsledku ekonomické krize začal masivně narůstat počet nově nezaměstnaných, podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti v roce 2009 relativně poklesl, v roce 2010 však již začal opět narůstat. Nárůst podílu dlouhodobě nezaměstnaných pokračoval ve většině krajů i v roce 2011. Nejvíc se nárůst tohoto podílu projevil v Plzeňském (z 30,9% na 54,6 %) a Olomouckém kraji (z 39,1% na 54,1%). K mírnému poklesu podílu dlouhodobě nezaměstnaných naopak došlo v Královéhradeckém kraji (ze 44,8 % na 41,8 %). Největší podíl dlouhodobě nezaměstnaných je v posledních dvou letech v Karlovarském a Ústeckém kraji.

Zobrazované údaje vypovídají o obecné míře nezaměstnanosti podle definice Mezinárodní organizace práce. Nejaktuálnější údaje o registrované míře nezaměstnanosti, která vychází z počtu uchazečů o zaměstnání registrovaných na úřadech práce publikuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Zdroj: 6

Vzdělanostní struktura jednotlivých regionů se významně liší. Největší podíl terciárně vzdělaných mají kraje, které mají města s vysokými školami. Tato města jednak produkují absolventy vysokých škol, zároveň také ve srovnání s jinými kraji nabízejí lepší pracovní uplatnění pro lidi s terciárním vzděláním. Největší podíl teciárně vzdělaných má Praha a Jihomoravský kraj. Plzeňský, Jihočeský a Středočeský kraj mají vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva méně, nicméně díky většímu počtu lidí s maturitou je jejich vzdělanostní struktura stále nadprůměrná. Největší podíl lidí, kteří dosáhli jen základního vzdělání má Ústecký a Karlovarský kraj.

Profesní struktura zaměstnanosti v kraji je zde znázorněna na základě kategorií mezinárodní klasifikace ISCO-08. Nejvyšší podíl kvalifikačně náročných profesí (vedoucí a řídící pracovníci, vědci a odborníci a techničtí pracovníci) je v Praze (celkem tvoří až 55,5 % ze všech zaměstnaných v kraji), Jihomoravském (40,5 %), Královéhradeckém (37,6 %) a Středočeském kraji (35,4 %). Karlovarský kraj se vyznačuje vysokým podílem provozních pracovníků ve službách a obchodě. V Libereckém kraji pracuje až čtvrtina všech pracovníků jako kvalifikovaní dělníci v zemědělství a lesnictví.

Odvětvová struktura zaměstnanosti (2011, %)

Zdroj: [6] Od roku 2010 je používána již pouze nová klasifikace CZ-NACE, údaje nejsou přesně srovnatelné s dříve používanou klasifikací OKEČ.

Česká republika se obecně vyznačuje ve srovnání s dalšími zeměmi vysokým podílem zpracovatelského průmyslu (v roce 2011 pracovalo až 26,3 % všech zaměstnanců právě ve zpracovatelském průmyslu). V regionálním srovnání je pak nejvyšší podíl průmyslu v Libereckém, Zlínském, Pardubickém kraji a na Vysočině. Praha vykazuje vzhledem ke svému metropolitnímu charakteru strukturu zaměstnanosti výrazně odlišnou od ostatních regionů s nadprůměrným podílem služeb – především podnikatelských a osobních. Středočeský a Ústecký kraj se vyznačují nadprůměrným podílem zaměstnanosti v dopravě a skladování. Ve Středočeském kraji je příčinou koncentrace skladů a logistických center v periferních oblastech pražské metropole kolem významných dopravních tepen. Ústecký kraj zde zase těží z výhodné příhraniční polohy. V Karlovarském kraji je vysoký podíl osob zaměstnán v ubytování a stravování a také zdravotní a sociální péče, což odráží lázeňský charakter regionu. Karlovarský kraj je také společně s Moravskoslezským a Ústeckým krajem největším centrem těžby. Vysočina má ve srovnání s celkem ČR stále velmi vysoký (přibližně dvojnásobný) podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti.

V odvětví vysoce technologicky náročného průmyslu vynikají Praha (12,9 %), Jihomoravský (12 %) a Pardubický kraj (10,9 %), kde tento průmysl tvoří víc než 10,5 % celkové zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu. V případě Prahy je vysoký podíl technologicky náročného průmyslu způsoben zejména nízkým podílem průmyslu na zaměstnanosti jako takového. Téměř 9% podíl má Jihočeský kraj. Nejmenší podíl vysoce technologicky vysoce náročného průmyslu je v Libereckém kraji (1,3 %). V něm je však v poměrně veliké míře soustředěn průmysl středně technologicky náročný, kdy Liberecký kraj s téměř 40% podílem zaměstnanosti vévodí všem krajům ČR. Podobně vysoký podíl technologicky středně náročného průmyslu je i v Středočeském, Královehradeckém a Plzeňském kraji.

Znalostně náročné služby se koncentrují především v metropolitních oblastech. Z toho také vyplývá, že největší podíl znalostně náročných služeb na celkové zaměstnanosti má jednoznačně Praha (48,1 %), s odstupem následují Jihomoravský kraj (35,4 %). Pouze 24,3 % zaměstnanosti tvoří znalostně náročné služby v Zlínském kraji. V dalších čtyřech krajích (Pardubický, Jihočeský, Liberecký a Vysočina) se podíl znalostně náročných služeb pohybuje ve velmi úzkém intervalu od 26,1 % až 26,9 %.

Zaměstnanci ve výzkumu a vývoji jsou jednoznačně soustředěni v univerzitních regionech – zejména v Praze a s odstupem pak v Jihomoravském kraji. Přibližně 9 zaměstnanců výzkumu a vývoje na 1000 zaměstnaných je ve Středočeském kraji, kde lze předpokládat propojení s pražskými pracovišti, a v Pardubickém kraji, kde výzkum a vývoj souvisí s koncentrací technologicky náročného průmyslu. V Karlovarském kraji připadá na 1000 zaměstnaných méně než 1 pracovník výzkumu a vývoje (přesně 0,65).

Zdroj: [9] V roce 2009 se změnila metodika výpočtu průměrné mzdy, absolutní údaje proto nejsou srovnatelné s předchozími lety.

Průměrná mzda i produktivita práce do značné míry odrážejí odvětvovou strukturu v regionech. Nejvyšší průměrné mzdy i nejvyšší produktivita práce jsou dlouhodobě v Praze a Středočeském kraji. V roce 2010 však byla druhá nejvyšší produktivita práce v Ústeckém kraji, kde HDP na jednoho obyvatele dosáhlo hodnotu přibližně 725 000 KČ. Nejnižší produktivitu práce i mzdy má naopak Karlovarský kraj.

Počet absolventů terciárního vzdělávání v kraji vyplývá z existence a kapacity vysokých škol a vyšších odborných škol v kraji. Přestože velký podíl absolventů pochází z jiného kraje, než v jakém absolvuje vysokou školu, po ukončení školy velká část z nich zůstává v místě studia. Regiony s vyšším počtem absolventů totiž zároveň nabízejí lepší pracovní uplatnění pro lidi s vysokoškolským vzděláním. Nejvyšší počet absolventů terciárního vzdělávání je v Praze a Jihomoravském kraji, následuje Plzeňský a Moravskoslezský kraj. Nejmenší počet je naopak ve Středočeském kraji, zde je však situace specifická díky možným dojezdům do Prahy, a dále pak v Ústeckém, Karlovarském kraji a v kraji Vysočina, u kterých je patrná absence větších vysokých škol.

Účast na dalším vzdělávání je ovlivněna mimo jiné profesní strukturou zaměstnanosti v kraji. Nejvíce se dalšího vzdělávání účastní zaměstnanci v kvalifikačně náročných profesích. Nejvyšší účast na dalším vzdělávání je v Praze a Plzeňském kraji, nejnižší naopak v Jihomoravském a Oloumockém kraji. V Plzeňském kraji oproti loňskému roku účast na dalším vzdělávání významně stoupla, lze předpokládat, že na to mohly mít pozitivní vliv programy a projekty podporující další vzdělávání zaměstnanců.

Zdroj: [9]

Počítačové internetové dovednosti patří mezi klíčové kompetence a důležitý indikátor kvality lidských zdrojů. Jsou také významné pro nalezení pracovního uplatnění. Nejvyšší podíl pravidelných uživatelů osobního počítače je v Praze, nejnižší naopak v Libereckém kraji. Liberecký kraj sice zůstává v podílu uživatelů počítače na posledním místě, ale ve srovnání s rokem 2009 zaznamenal největší nárůst podílu pravidelných uživatelů (ze 48,9 % na 55,9 %). Nejčastějším místem, kde lidé přicházejí do pravidelně kontaktu s prací na PC, je zaměstnání. Podíl pravidelných uživatelů počítačů je tak vyšší v regionech s vyšším podílem služeb, nižší naopak v regionech s vyšším podílem zemědělství, těžby a technologicky méně náročného průmyslu. Z hlediska používání internetu hraje další velkou roli dostupnost a cena připojení. Největší podíl pravidelných uživatelů Internetu je v Praze a Královehradeckém kraji, nejmenší v Libereckém a Ústeckém kraji.

Vytisknout stránku